Když jsme Elišku koupili u MVDr. Žaluda, vypadala jako malý šedobílý chomáček vaty s ocáskem a od první chvíle byla nesmírná čiperka a akrobat. Když jsme ji však vzali do ruky strašně se bála, pištěla hrůzou a jednou se nám v ruce dokonce strachy počů… K Timečkovi jsme ji raději nedávali, měli jsme strach, že by jí ublížil. „Šedivkám“, jak jsme souhrnně říkali Čičině a Puše, jsme ji jen jednou ukázali a ty se do ní hned chtěly pustit.
