Eliška

Když jsme Elišku koupili u MVDr. Žaluda, vypadala jako malý šedobílý chomáček vaty s ocáskem a od první chvíle byla nesmírná čiperka a akrobat. Když jsme ji však vzali do ruky strašně se bála, pištěla hrůzou a jednou se nám v ruce dokonce strachy počů… K Timečkovi jsme ji raději nedávali, měli jsme strach, že by jí ublížil. „Šedivkám“, jak jsme souhrnně říkali Čičině a Puše, jsme ji jen jednou ukázali a ty se do ní hned chtěly pustit. Skamarádila se pak později s nově přivezeným Timem "druhým" a měli spolu pár krásných mimin.

Z Elišky nám vyrostla nádherná bílá činčilka a šedivým kořenem ocásku, tedy Wilsonova bílá mutace typu mozaika. Je menší a hubenější, než byla Čičina či Pucha, zato mnohem pohyblivější. Ta zvědavost, šikovnost, schopnost vyskočit a vlézt kamkoli jí zůstala. Také v kleci si osvojila pár zajímavých kouskům kterými nás dokáže pobavit: ráda si lehá na záda na střechu horního domečku a po zádech tam rejdí, jako by se drbala. Podařilo se nám to zachytit i na fotku. Naštěstí se Eliška časem přestala bát a dnes je to už naprosto ochočená a milá činčila. Eliška je taky velmi dobrá máma, která nám dala mnoho činčilátek (viz dále). Je zajímavé, že snad všechna její mláďata jsou vůči lidem velmi přátelská a nebojácná. Třeba je to Eliščinou výchovou.